minulém díle seriálu článků o nástrojích řízení rozsahu projektu jsme si slíbili, že si projdeme jednotlivé kvadranty a nástroje, které se v nich umístily. Níže naleznete jejich hodnocení. 

Jednoduchost a efektivita 

Gatherspace.com

Tento nástroj je takovou „starou školu v novém hávu“. Jde o cloudové řešení standardního requirement management nástroje, tak jak se tyto nástroje pojímaly v době před více než deseti lety. 

Klade velký důraz na hierarchie, tracabilitu, předdefinované elementy (typu package, business require- ment, software requirement, use- case, actor), základní schopnost reportingu do Wordu nebo vykreslení UC modelu na základě uložených vazeb usecase<>actor atd. Tento nástroj prakticky nenabízí žádnou specifickou podporu agilního přístupu (pomineme-li atribut Iteration). 

Jestliže projektový tým zvládá sdílení Excelu a verzování a údržbu Wordů, nelze říci, že by nástroj jako Gatherspace.com zajistil výraznější kvalitativní posun k lepšímu. V porovnání s dobře udržovaným Excelem s Wordem nabízí jedinou přidanou hodnotu, a to v „cloudovosti“ tohoto řešení. 

Z tohoto důvodu je zařazen do levé dolní části kvadrantu Jednoduchost a efektivita mezi generické nástroje (v tomto přehledu nediskutované). 

Nástroje Atlas a RequirementOne jsou oproti tomu trochu jinou kategorií. Nabízejí o dost silnější podporu jak při samotné práci s požadavky, tak v oblasti komunikace, ačkoliv každý na to jde trochu jinou cestou. 

Atlas 

Atlas sleduje celý životní cyklus požadavku od jeho identifikace až po jeho zaplánování a dodání,
a to zejména s ohledem na agilní způsob dodávky. 

Vedle identifikace (nebo sběru) požadavků za pomoci konceptu virtuálních whiteboardů a jejich následného rozpracování se zaměřuje na tvorbu plánu jednotlivých iterací, zaplánovávání tasků apod. Ve chvíli, kdy se plán vytvoří, publikuje se do vhodného nástroje pro řízení vývoje (například Jira, TFS, VersionOne atd.). Následně lze plnění plánu v Atlasu poměrně podrobně a přehledně sledovat. Samozřejmostí pak je možnost kolaborace a vedení diskusí nad jednotlivými zpracovávanými elementy. 

Atlas může být poměrně zajímavým nástrojem pro agilní prostředí, kde je potřeba zapojit více stakeholderů.

V nedávné době pak Atlas nově přidal nástroje pro tvorbu diagramů a návrhů obrazovek, což jej oproti konkurentům posouvá i blíže ke komplexnějším projektům. Zajímavou stránkou je také nabízené integrované plánování a sledování plnění plánu vývoje na základě dat z task tracking systému. 

RequirementOne

Tento nástroj se staví ke tvorbě zadání poměrně zajímavým způsobem. Nenabízí v zásadě něco jako dokonale strukturovaný dokument, nýbrž umožňuje definici šablony (například Funkční specifikace), v níž pak lze vytvořit jednotlivé kapitoly. Do subkapitol se pak už vkládají strukturované požadavky s řídicími atributy. Na první pohled vzniká vlastně souvislý dokument se strukturovaný kapitolami, ale přesto lze jedním kliknutím vygenerovat třeba excelovský report se seznamem požadavků. 

RequirementOne dále nabízí možnost tvorby samotného plánu, a to jako hierarchii jednotlivých aktivit s předchůdci a následovníky. Na takto definované aktivity lze pak dokonce i vykazovat a sledovat postup řešení (nicméně velmi jednoduše ve srovnání s Atlasem). Samozřejmostí je pak integrace s Jira. Co však RequirementOne nabízí jen v omezené podobě, je interaktivnější forma spolupráce, diskuze a komentáře. Nástroj má také zajímavou myšlenku „inteligentních dokumentů“, která může být v určiitých případech užitečná. Otázka ale je, jestli je to dost na to, aby projektové týmy kvůli ní opustily své Wordy a Excely. 

RequirementOne se možná pouští do zbytečně širokého záběru (např. zmíněná tvorba plánů)a může být lepší vyčkat na další rozvoj. 

Storyteller

Blueprint má zajímavý produkts názvem Storyteller. Ten nabízí poměrně ojedinělou věc a tou je velmi názorná vizualizace a provázanost byznys procesu s pohledem na proces v podobě interakce uživatele se systémem (víceméně vizuální zobrazení scénáře use casu) a následné automatické generování user stories z vizuálně vytvořených procesů. 

Rozhodně užitečným nástrojem je pak i grafická interaktivní impact analýza vyznačující dotčené okolí zpracovávaného artefaktu. Kromě této funkcionality nabízí i podporu řízení procesu připomínkování
a schvalování vybraných artefaktů. Z mého pohledu jde pravděpodobně o nejsilnější nástroj ve kvadrantu jednoduchost a efektivita. 

Obecně je vhodné konstatovat, že v rámci jednodušších projektů s menším počtem zainteresovaných osob mohou být často nejlepší volbou generické nástroje (Word, Excel) doplněné (ve složitějších případech) například o Enterprise Architect a task tracking systém typu Jira. 

Jde o aplikace, které jsou de facto standardy, a tudíž je schopný je na projektu v zásadě každý začít okamžitě používat. Odpadá tak učení se specifických nástrojů a uspoří se i licenční náklady. 

Konzistence a detail 

Další kvadrant, který si níže podrobněji rozebereme, je Konzistence a detail. V této kategorii projektů je v přehledu uvedený jediný zástupce.

Enterprise Architect (EA)

V rámci složitých projektů je prostě modelování alfou a omegou úspěchu. Sdílení výstupů s menším počtem zainteresovaných stran je pak poměrně snadno řešitelné. 

Nemá smysl se rozepisovat o tom, co EA v oblasti modelování umí, jaké jsou jeho silné a slabé stránky. To je všeobecně známé, a vzhledem k tomu, že jde v našich zeměpisných šířkách o de facto standard, většina čtenářů má určitě osobní zkušenost. 

EA bývá pro modelování často volbou číslo jedna a je to tak správně. Co se týče řízení požadavků, nabízí například model požadavků a tracability matrix, které se určitě mohou hodit. 

Jde-li o sdílení, tady už je na tom EA trochu hůře. Instalovat EA prohlížeč na desktop nebo sdílet model vygenerovaný do HTML je pro zainteresované osoby z řad byznysu naprosto nepoužitelné a šablony pro export do Wordu jsou v EA poměrně krkolomné. 

Každopádně způsoby, jak dostat části modelu ve srozumitelné formě k připomínkování zadavateli, existují, a pokud nejsou dostačující, jsou k dispozici různé exportní pluginy (slibně vypadá například eaDocX). 

Novinkou ve sdílení obsahu pak je Pro Cloud Server, který nejenže zpřístupňuje vytvářený model pomocí webového prohlížeče, ale nabízí také možnosti diskuze a review. 

Kooperace a sdílení 

CaseComplete

Na první pohled se tento nástroj tváří jako case nástroj, ale rozhodně se nedá očekávat síla EA. V zásadě umí poměrně dobře zpracovat use case model včetně docela hezké podpory strukturovaných scénářů, ze kterých je schopen nejen automaticky generovat activity diagramy, ale i základy testovacích scénářů. 

To už může být pro určité projekty poměrně zajímavá funkcionalita. Kromě toho je zde i základní podpora pro user stories atd. Další diagramy (například procesní BPMN) nakreslit také lze, ale je to opravdu spíše obrázek než model. Do takových vod jako Enterprise Architect CaseComplete ani nemíří. 

Co lze ale považovat za nejsilnější věc, je nástroj pro spolupráci zvaný Requirements.cc. Tato služba nabízí možnost publikovat vybrané části modelu do cloudu a v rámci tohoto prostředí řídit proces sběru zpětné vazby a schvalování, to vše samozřejmě s příslušnou podporou sledování verzí. 

Nasazení CaseComplete si lze představit v případech, kdy není potřeba stavět extrémně složitý model, přesto však modelovat je potřeba a musí se vyřešit řízené získávání zpětné vazby od většího množství zainteresovaných osob. 

Velkou výhodou jsou (na rozdíl od EA) velmi strmá učicí křivka a intuitivní nástroj pro sběr zpětné vazby. 

Do posledního pokračování článku si necháme hodnocení nástrojů v kvadrantu Komplexní přístup
a shrnutí celkového postupu. 

 

Autor: Jan Pacovský, Managing Consultant, Adastra

Zdroj: Computer World (29. 5. 2018)