O konsolidaci jsme všichni už asi slyšeli. Konsolidace se snaží vyhledat totožné subjekty a vybrat z jejich jednotlivých výskytů (instancí) nejlepší (nejsprávnější) atributy. Typickým případem je konsolidace osob. Osoby (klienti), se vyskytují v mnoha systémech a my chceme vědět, které osoby jsou vlastně totožné a co všechno o nich víme. Konsolidaci tedy potřebujeme, samozřejmě jednu a pořádnou, nechceme mít několik verzí konsolidované pravdy. Opravdu?

Role konsolidace ve velké organizaci

Tušíte-li v této chvíli nějakou kulišárnu typu „raději více než méně“, tušíte správně. Vyzbrojte se proto argumenty, že nechcete platit dvakrát za totéž a pojďme se spolu podívat na roli konsolidace ve velké organizaci. Velká organizace má mnoho informačních systémů, já to nazývám soustavou informačních systémů. Architektura této soustavy může být různá, podívejme se proto na některé případy ze života.

Praxe si zpravidla vynutí rozdělit informační systémy na ty, které pokrývají obchodní (distribuční) život organizace a systémy, které se zabývají analytickými potřebami organizace. Dělicí čára mezi nimi není ostrá, spíše nacházíme zelenou hranici, kterou z obou stran překračují skupiny turistů. Přesto právě očekávání jednotlivých sfér mají velký dopad na charakter obou světů, světa obchodního a světa analytického.

Základní potřebou obchodního světa je obsloužit zákazníka. Pokud jsme uzavřeli s klientem nějakou smlouvu či dohodu, jsme povinni tuto smlouvu dodržet a k tomu nám dopomáhají informační systémy obchodní sféry. Mezi takové systémy řadíme také systémy transakční (zajišťují, aby zákazník dostal služby, či produkty, kterými jsme se k němu zavázali ), systémy schvalovací (pomáhají nám neuzavírat smlovy, které zákazník nedodrží), systémy kontaktní (umožňují oslovit stávající i potenciální zákazníky nabídkou nových služeb či produktů) a další. V každé organizaci může být vějíř systémů jiný - zatímco v jedné organizaci jsou některé potřebné funkce realizovány jedním systémem, v sousední organizaci je může zajišťovat několik různých systémů. Pojďme se podívat na přínosy a rizika .

Přínosy a rizika konsolidace osob v obchodní sféře

Mezi hlavní přínosy patří efektivita obsluhy klienta na našem pracovišti. Zatímco v dobře fungujících organizacích má náš pracovník všechny informace snadno dosažitelné a může se věnovat zákazníkovi a jeho spokojenosti, v hůře fungujících organizacích stráví náš pracovník neúměrně mnoho času vyhledáváním informací a jejich aktualizací, na zákazníka už mu nezbývá tolik času, neobslouží jej dostatečně kvalitně a efektivně. Také zákazníkův čas je cenný a nemůžeme jej nutit, aby se zdržel na našem pracovišti nepřiměřenou dobu jen proto, že nejsme schopni vyřídit vše potřebné v našich systémech dostatečně rychle.

Zajímavá jsou ale také rizika. Na jedné straně je zde riziko, že jsme při konsolidaci nesprávně spojili dvě zcela různé osoby. Toto riziko je velmi závažné, neboť hrozí, že začneme dodávat naše služby někomu, kdo je neplatí, zatímco zákazník, který si za služby platí, nic nedostane. Ba co víc, v případě bankovních služeb by v krajním případě mohl dokonce klient nakládat s prostředky jiného klienta. Že se to nemůže stát? Víte o tom, že pan Josef Reiter (český občan) má totožné rodné číslo jako pan Jozef Reiter (slovenský občan)? Nikdy v životě se prý nepotkali. Ovšem v informačních systémech jedné velké organizace se bohužel potkali. Naštěstí bez velkých následků. Ale jste si jisti, že vám se to stát nemůže? V obchodním světě platí, že v případě jakýchkoli pochybností musím raději ponechat klienta duplicitně, než abych ztotožnil různé osoby.

Záludná proměnná

Nejen práce a rizika vstupují do našich životů. Ještě je tady jedna síla, která hýbe světem. Peníze. Často odměňujeme naše pracovníky za to, že pečují o naše klienty. A stává se, že pohled pečujících pracovníků na to, kdo je to klient, není tak docela jednoduchý. Vezměte si velkou organizaci, která se dělí na několik divizí. Některé organizace ponechávají jednotlivým divizím velkou samostatnost v rozhodování. Divize také mohou sídlit na opačném konci republiky. Z pohledu obchodu jsou klientem divize. S nimi jednají, jim prodávají služby či produkty, od nich inkasují tržby. Organizace jako celek má sice jednu právní subjektivitu, ale z pohledu obchodu je právní subjektivita nerelevantní.

Potřeby informačních systémů

Pestrost života se tím zdaleka nevyčerpala. Můžeme zmínit ještě potřeby informačních systémů jako takových. Některé informační systémy si mohou z praktických důvodů vynutit vedení jedné organizace vícenásobně (jako několik klientů).  Například při realizaci konkrétních obchodů může být podstatné identifikovat organizační složku, která za obchodem stojí a zdaleka ne všechny transakční systémy podporují hierarchie klientů tak, aby umožnily obchodní transakce na organizační složky.

Pojďme se nyní na chvíli podívat na sféru analytickou.  Někde jsme asi zaslechli, že tuto oblast pokrývají především datové sklady, to ale není příliš důležité. Mnohem důležitější je, co po analytickém světě informačních technologií chceme, proč si jej platíme? Hlavní potřebou, kterou analytické nástroje pokrývají, je výpočet souhrných (konsolidovaných?) informací.

Tak například první otázkou může být, kolik vlastně máme klientů a kolik z nich využívá široké portfolio našich služeb. Na začátku hledání odpovědi stojí stejná potřeba konsolidovaného klienta, jaká stála v případě obchodního světa. Podívejme se ale na rizika. Zatímco nesprávné spojení dvou osob v obchodní sféře může způsobit zásadní problém, ve sféře analytické tak závažné dopady nehrozí. První rozhodnutí, které před námi stojí je, co je menší zlo. Zda se smířit s duplicitou osob, kterou tolerujeme v obchodním světě z důvodu eliminace obchodního rizika, nebo zda je menším zlem připustit větší riziko nesprávného sloučení a získat za to lepší obraz o konsolidovaném klientovi.

Obchodní vs. analytický pohled

Nyní můžeme postoupit dále a ptát se, jestli obchodní pohled na to, kdo je naším klientem odpovídá pohledu analytickému. Jak to je v případě velkých organizací? Chceme vidět jako klienta každou divizi o kterou se stará jiný pečující pracovník nebo chceme, aby byl za klienta považován vždy celý právní subjekt? Chceme i v analytickém světě pracovat s klienty, kteří vznikli „umělým“ rozdělením jen z důvodů praktických potřeb systémů obchodního světa?
 Uvízla-li někde v síti vašich paměťových buněk informace o turistech přecházejících zelenou hranici, můžeme se na chvilku věnovat jedné takové turistické skupině. Výše jsem psal, že schvalování, tedy vyhodnocení, zda s potenciálním klientem chceme uzavřít obchod nebo ne, patří do obchodního světa. To ale není celá pravda. Všimněme si například, jak by to vypadalo v případě organizace s relativně samostatnými divizemi. Opravdu nás při hodnocení bonity klienta nezajímá celý právní subjekt a jeho širší okolí? Hodocení rizika není čistě obchodní úlohou ani čistě analytickou. Patří k turistům putujícím zelenou hranicí.

Reporting regulatorním orgánům a marketingové kampaně

Do čistě analytické sféry ale patří jiná oblast s podobnými potřebami, a to  reporting regulatorním orgánům, například reporting bank vůči ČNB. Banka si nemůže „vymyslet“, kdo je klientem. Klient je definován požadavky regulátora, kterého nezajímají interní obchodní procesy banky, nezajímá ho samostatnost divizí či jiných organizačních složek.

Nechceme se rozepisovat o rozdílných potřebách obchodního a analytického světa donekonečna. Ale pojďmě nakonec zmínit ještě jeden turistický klub. Jsou jím marketingové kampaně. Na jedné straně vlastní exekuce kampaní patří zpravidla do světa obchodního. Na straně druhé ale výpočet charakteristik osob, které chceme oslovit je typickou úlohou analytického světa. Nabízí se také otázka, zda chceme v kampaních plýtvat náklady na opakované oslovování totožné osoby, která je v systémech banky vedena duplicitně ať již z důvodů eliminace rizika, při pochybnostech o totožnosti, nebo z jakýchkolli jiných důvodů. A jsme si jisti, že nám nevadí oslovit klienta s nabídkou služby, kterou již využívá a pouze jsme o tom nevěděli, protože je z libovolných důvodů navázána v obchodním systému na duplicitní výskyt stejné osoby?

Výše jsme se pokusili ukázat, že potřeby obchodní sféry organizace nejsou stejné, jako potřeby sféry analytické. Rozdílů bychom mohli jmenovat více, ale snad to ani není nutné. Ostatně perfekcionisté by mohli právem argumentovat, že také uvniř obchodního světa najdeme dílčí oblasti s odlišnými potřebami a uvnitř analytického světa to bude stejné. Různorodost potřeb jako by neznala hranic a manažeři si už dávno zvykli, že nelze uspokojit všechny.
 Které potřeby má smysl uspokojit a které ne? Je každé volání po spefické potřebě zbytečným plýtváním nákladů (či investic)?

Než se pustíme do výpoču slavného byznys case, podívejme se ještě na jednu okolnost. Organizace, o kterých je řeč, tedy organizace se soustavou mnoha informačních systémů, jsou různé. Některé z nich se obklopují také soustavou dceřinných společností s více či méně samostatnými soustavami informačních systémů. Někdy (a není to tak velká výjimka) ale chtějí mít konsolidovanou informaci za všechny dceřiné společnosti. Data o klientech dceřiných společností ale nemusí být a někdy přímo nesmí být dostupná přímo v obchodních systémech mateřské organizace. Konsolidace na úrovni datového skladu je tedy nutná.

Otázky

Můžeme konsolidaci z datového skladu beze strachu promítnout do obchodního světa? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Musíme zvážit pro a proti. Konsolidace v datovém skladu nebývá dostupná on-line. To může v obchodním světě vadit. Konsolidace v datovém skladu je typicky založena na potřebách analytického světa. Jak jsme viděli, potřeby obchodního světa se liší a někdy může jít o konflikt podstatný, kdy ani jedna strana nesmí ustoupit ze svých pozic, i kdyby chtěla.  Záleží na mnoha dalších okolnostech, zejména na architektuře soustavy informačních systémů, na míře jejich integrace, na obchodních procesech organizace.

Není nakonec lepší a jednodušší mít konsolidace dvě? Musí být investice do konsolidace tak zásadní položkou v rozpočtu, aby vůbec mělo smysl investovat srovnatelné výdaje do rozhodování, zda mít konsolidaci jednu nebo dvě?

Závěr aneb E=mk²

Nadpis mého příspěvku zní E=mk². Co tento vzorec znamená? E je Efekt, přínos, výhody, výnosy. Symbol m představuje Master data, tedy to nejdůležitější, co v datech máme. Symbol k, jak už asi tušíte, zde zastupuje konsolidaci. Vzorec říká, že potenciální efekt konsolidace master dat může být úměrný druhé mocnině počtu konsolidací, které do infrastruktury soustavy informačních systémů zapojíme. Může být. Podobně jako se u slavného Einsteinova vzorce E=mc² energie skrytá v hmotě neprojeví sama od sebe, umíme ji uvolnit jen z malé části například v jaderných elektrárnách, ani v naší soustavě informačních systémů se potenciál několika konsolidací neprojeví sám od sebe. Musíme jej umět využít. Ale jestliže se dnes elektrárenským společnostem vyplatí budovat jaderné elektrárny, proč by se nemohlo vyplatit budovat několikaúrovňové konsolidace? Ostatně investice do nové konsolidace se podobají daleko spíše investici do solárního panelu, než do jaderné elektrárny.