Společnost Adastra, která pomáhá třeba bankám co nejlépe nakládat s daty, čeká díky 
technologickým změnám velký růst. Už teď má tržby přes 2,5 miliardy korun. Její zakladatel Jan Mrázek chce posílit v USA.

Pro firmy je dnes velké téma, jak získat a využít maximum možných dat o klientech, ať už z internetu, či z různých uživatelských sys­témů. Vy se big datům, jak se využívání velkého množství dat označuje, věnujete 15 let, jaké šance pro vás z toho dnes plynou?

Máte pravdu. Děje se to už nějakých dvacet let, jen pojem big data je mladý. Pro nás je to obrovská klika,
od začátku jsme v epicentru dění. Pavel Kysilka, šéf České spořitelny, to ve vašem deníku označil
za informační revoluci, která mění úplně všechno. To je přesné. Příklad s bankami, místo nichž přijdou
nejrůznější start-upy, vypovídá o všem. I my se snažíme jet na vlně novinek. Na druhou stranu to,
že o tom všichni mluví, ještě neznamená, že to hned budou zavádět. Je to otázka roku, dvou i více. Velké
firmy mají velkou setrvačnost.

Takže nemyslíte, že to bude tak rychlé?

Revoluce, která zasahuje do myšlení všech lidí, to skutečně je. Schopnost lidí adaptovat nové technologie
je obrovská. Když jsem se před dvaceti lety bavil s vedením kanadských bank, to bylo ještě před
Adastrou, a snažil jsem se jim vnutit nápady ohledně informačního ma­nagementu, tak na mě koukali
jako na blázna. Jaké nápady by ajťák mohl přinést představenstvu ban­ky? IT brali jen jako něco, co
řeší funkce hlavních systémů, ale další možnosti vůbec nechápali. Před deseti lety už to někteří tušili,
protože je to učili v manažerských MBA programech, ale nadále si drželi odstup. Ale dnes tím už všichni
žijí. 

„Lidé mají rádi, že nemluvím jako korporátní panák, mluvím z praxe.“

Jak se pod těmito vlivy mění Adastra a její byznys?

Když jsme v roce 2000 Adastru založili, infor­mační management i datové sklady už běžely. Velké firmy
jako IBM, Accenture dělaly fajnové věci, designy systémů, vzletné prezentace. Ale někdo musel dělat tu
složitou a méně sexy práci v pozadí. A právě tam jsme našli svou šanci. Zjednodušeně řečeno propojovat
systémy, dostat data z jednoho místa do druhého v nějaké čistotě a kvalitě. Dnes je to složitější. V rámci
zmiňovaných big dat mícháte všechna možná transakční data, která sbíráte v různých systémech.

Mění se nějak struktura vašich klientů? Vstupují do toho třeba nová odvětví?

Spíše se rozšiřují jednotlivé oblasti. Jedním z důvodů jsou technologické změny a pak samozřejmě také fakt, že se naše firma zvětšuje. Začali jsme u bank, pojišťoven, pak přišly teleko­munikace,
zdravotnictví, vý­robní firmy. Nedávno nás jedna velká německá automobilka oslovila s tím, že chce udělat big data pool, takzvaný bazén na správu velkého množství klientských i jiných infor­mací. V principu to není nový nápad, to jsme třeba analyzovali pro Barclays banku před 15 lety. Tehdy se ale do poolu dávala úplně jiná data než dnes, kdy se sbírají data zvenčí, třeba ze sociálních sítí. Na to potřebujete úplně nové technologie. A my tento nový svět umíme stavět.

A je to jen o velkých klientech?

Dříve nás potřebovaly hlavně velké firmy bohaté na data. Dnes jsou ale bohaté na data i výrazně menší
firmy. Třeba menší pojišťovny. Dnes pracujeme pro pět největších bank v Česku, také pro pojišťovny.
Ale chodí k nám také středně velké firmy, které nám svěří stavbu celého systému. Na nich si děláme ostruhy a prosazujeme se u skutečně velkých firem. A tak se třeba stalo, že strategii velkých dat pro druhou největší kanadskou banku Toronto-Dominion nebude dělat IBM, Accenture ani Terradata, ale Adastra.

Říkáte, že jste flexibilní, ale na druhou stranu jste už hodně velká globální fir­ma. 
Technologické kor­porace začnou od určité velikosti kostnatět a menší štiky je začnou v inovacích před­bíhat. Nebojí­te se toho?

Máme něco přes 900 lidí a určitě je pravda, že s růstem i trochu tuhnete. Ale snažíme se firmu držet stále
ve zdravém pochodu. Včera jsem zrovna četl oznámení od našeho personálního oddělení z Kanady o tom, že v našich kancelářích se zakazují parfémy. Někdo to asi přehnal a už se z toho dělal vnitřní předpis. To je pochopitelně trochu úděl velkých firem. Dříve bych to řešil normální domluvou, jsem zvyklý mluvit se všemi na rovinu. Ale když máte velkou firmu, tak už to úplně nejde. Všechny zaměstnance  už neznáte, některé by mohl váš lidový přístup urazit. Nicméně co se základních funkcí týče, snažíme se držet ve firmě stále mladého ducha a hravost.

Kde jsou největší trhy Adastry?

Kanada tvoří asi 50 procent byznysu, Česko je druhý největší trh, následují Slovensko a Německo. Co se
týče společnosti Ataccama, což je naše softwarová divize, ta se nejvíce prosazuje v USA.

Před dvěma lety jste otvírali pobočku v Rusku. To teď asi není zrovna jednoduchý trh, že?

Ano, Rusko teď moc nefrčí. Kancelář tam máme, pár lidí tam pracuje a některé zákazníky si tam držíme.
Ale díra do světa, na kterou jsme si mysleli, zatím nepřišla. Je to dáno vnějšími faktory, které neovlivníme.
Kvůli slabému rublu máme příliš vysoké náklady, Rusové teď navíc hodně protežují domácí firmy. Ale jsme jako katolická církev, budeme tady tisíce let, takže jsme trpěliví a i v Rusku se to jednou prolomí. Peníze tam naštěstí neproděláváme a na zbytek si rádi počkáme.

Katolická církev, říkáte. Takže neplánujete odchod na odpočinek a firmu prodat?

Když jsme s Honzou Červinkou a Petrem Jechem firmu zakládali, žili jsme v takové představě, že budeme
do pěti let na burze. Asi jsme tam mohli být už dávno, ale naštěstí jsme od té doby zmoudřeli.

Zase byste měli klid a peníze na zbytek života. To je přece klasický seve­roamerický model, nemyslíte?

To máme i tak. (smích) Všichni tři jsme Češi, byť já kanadský. Dlouho jsme se prezentovali jako kanadská
firma, protože těžiště byznysu je tam, ale dnes už jsme firma globální. Takže je jedno, kde jsou jaké
zvyklosti. Byznys nás stále baví, firmu prodat nechceme. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet ve vztahu k našim
dětem. Můj syn ve firmě pracuje, dělá vývojáře, tak to je na dobré cestě. Dcera přes léto dělá pro marketing.
Honzův syn je mladší, ale také studuje IT. Ale jestli budeme firmu jednou předávat jim, o tom jsme ještě nepřemýšleli.

Zájem ze strany investorů nebo velkých oborových firem o vaši firmu asi je, že? 

To ano, zrovna nedávno přišla jedna z těch největších IT firem, nebudu jmenovat, že by nás ráda spolkla. Ale takových nabídek bylo už za těch 15 let několik. Přicházejí za námi bankéři, investiční fondy a nabízejí nám své peníze. Já se jich vždycky v nadsázce ptám, kde byli, když jsme jejich peníze opravdu potřebovali.
Nikdo nám na začátku nechtěl půjčit ani deset tisíc dolarů.

„Konkurence musela vozit specialisty ze západní Evropy, my měli svoje vlastní.“

Jak jste se vůbec s vašimi společníky sez­námil?

Oni v Česku jako zaměstnanci založili v roce 1994 pobočku kanadské softwa­rové firmy Spe­edware.
Mateřská firma ale postupně začala kulhat, její produkty přestaly na trhu letět. A bylo jasné, že je třeba její byznys někam přelít. Tak jsme ji společně od Kanaďanů koupili a na jejích základech vyrostla Adastra,
kterou jsme umístili do Kanady. Já měl v Kanadě spoustu pracovních kon­taktů, 25 let jsem tam, troufnu si říct jako jeden z prvních, dělal informační ma­nagement. Měl jsem dobré renomé. Začali jsme posílat první zaměstnance z Česka do Kanady. Oni se pak po dvou letech vraceli jako odborníci. Díky tomu jsme zde mohli konkurovat IBM či Accenture. Zatímco oni museli specialisty vozit ze západní Evropy, my měli své vlastní. Byli jsme levnější a lepší. To byla konkurenční výhoda, ze které jsme v začátcích těžili. 

Stále jste mi neřekl, kde jste se seznámili. Vy jste žil v Kanadě, oni v Praze. 

Už když jsem pracoval pro Bank of Montreal, chtěl jsem založit vlastní firmu. Tehdy jsem jezdil po světě jako řečník na různých konferencích a zároveň jsem v hlavě nosil koncept na založení takové Adastry, tehdy s jedním Britem a jedním Američanem. Ale váhal jsem. Oni na mě měli příliš velké svaly, vkládali do projektu  velké peníze, které já nemohl, a to mě trochu odrazovalo. Pak se stalo, že jsem v rámci jedné konference skončil v Praze. To byl asi rok 1999. Udělal jsem zde show, která se líbila. Lidé mají rádi, že nemluvím jako korporátní panák, mluvím z praxe, nikoli skrz powerpointové prezentace.

A v hledišti byli i vaši budoucí partneři…

Ano, po té přednášce za mnou chodila spousta lidí, chtěli se mnou dělat byznys. Mezi nimi i dva mladí kluci, výrazně mladší než já. Slušnost mi velela nikoho neodmítat, ale moc jsem tomu nedával. Po
chvilce povídání jsme si skvěle padli do noty, zjistili jsme, že máme stejné uvažování. Oni jsou úžasní,
šíleně chytří lidé. Poté za mnou Honza přijel do Toronta a v kuchyni jsme na kus papíru namalovali Adastru. Do slova. A podle toho kusu papírku jedeme už 15 let.

Máte v Česku nové projekty?

Velké firmy hodně řeší novou generaci formy úschovy a správy dat. Teď si to od nás kupují tři velké zdejší
banky. V této kategorii jsme v Česku největší. Taky zde nově pronikáme do monitoringu reakcí on-line
systémů. Snažíme se zjistit, kde je třeba reakci zákaznických systémů zlepšit. Zároveň na základě big dat zjišťujeme, co zákazník dělá, když s reakcí systému není spokojený. Na základě toho firmy vědí, jak nespokojeného zá­kazníka mohou podchytit. V rámci telekomunikací teď třeba testujeme na Slovensku
nástroj naší nové firmy Adastra Partnering. V telekomunikacích dochází možná ještě více než v bankách ke komoditizaci služeb. Musí se odlišit. Přitom telekomunikač­ní firmy, aniž by to dokázaly samy definovat, měly první sociální sítě. Vidí, kdo komu volá, kdo se kde nachází, jak kdo platí. Zatímco z tradičních služeb jim klesají tržby i zisk, vedle mají obrovský nový potenciál v bohatém bazénu dat. Jen
nevědí, co s nimi. 

Oni je nesmějí prodávat, musí chránit soukromí zákazníků.

Ale jsou způsoby, jak s tím pracovat. Vezměte si třeba kavárnu Paul přes ulici – to dávám jen jako nahodilý
příklad, protože tam chodím na meruňkový koláč. Otevře novou pobočku a chce o tom dát vědět 
zákazníkům. Může to udělat klasickým způsobem, nebo to udělá chytře. Operátor mu nemůže prodat
data, ale Paul může jít k operátorovi a říct, že chce oslovit lidi v určitém věku, kteří se pohybují v určitých
místech, nakupují určité věci. A těm chce udělat nabídku. Operátor to udělá, žádná data přitom nepředá,
jen je velmi efektivně využívá. Na to ale potřebujete speciální program, který jsme vyvinuli.

Kam chcete ještě růst? Co třeba Čína a další asijské trhy, ty vás nelákají?

V Číně jsme už byli. Měli jsme tam pár lidí a dělali na projektech našeho klienta z Evropy. Každý rok nám
rostou tržby, většinou všem našim společnostem. Ale neříkáme si, o kolik to má být. Z pohledu trhů nás teď hodně zajímají USA. Už teď tam máme hodně byznysu, ale je to obří trh, kde máme stále kam růst.

Kde je vlastně centrála firmy?

Na to se nás lidé často ptají. Na webu ukazujeme Toronto, ale ve skutečnosti bych řekl, že je to někde v pracovním e-mailu, který si mezi sebou posíláme, nebo někde na polovině telefonické linky, když si voláme třeba s Honzou přes půl planety.

„Neprodáme. Zájemců o koupi Adastry se vždycky ptám, kde byli, když jsme jejich peníze opravdu potřebovali,“ říká Mrázek. (Foto: Dan Materna, MAFRA)

Jan Mrázek (53)
Rodák z Prahy i s rodinou emigroval v roce 1988, nejdříve do Německa, pak do Kanady. Má doktorát z ope­račního výzkumu z univerzity v Ha­genu v Německu. V Kanadě pracoval jako odborník na informační
management, zejména pro tamní banky. V roce 2000 spolu s Čechy Janem Červinkou a Petrem
Jechem založili technologickou­ společnost Adastra. Má dvě dospělé děti, je velký zastánce ekologického
zemědělství a zdravého životního stylu. Hraje tenis, chodí po horách.

Co dělá Adastra
Mezinárodní firma česko-kanadského původu se specializuje na informační ma­nagement. Zejména bankám
a telekomunikačním firmám poskytuje poradenství a řešení pro správu dat a jejich využití. Zaměstnává
přes 900 lidí a její globální tržby přesahují 2,5 miliardy korun.

Základní pojmy
Big data – obrovské soubory dat, které nelze zachycovat a zpracovávat běž­ně používanými způ­soby.
Zároveň se je snaží firmy využívat pro svůj byznys.
Data storing – ukládání dat.
Data pool – virtuální místo, datový sklad, kde se sbíhají a ukládají nejrůznější in­formace.

Autor: Pavel P. Novotný, redaktor MF DNES

Do MF DNES nastoupil na jaře 2007 ještě během studií. Je absolventem Vyšší odborné školy publicistiky a Literární akademie, svou cestu po novinářských školách pak zakončil na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 2011. Píše zejména o médiích, zábavním průmyslu, reklamě, ale také o telekomunikacích a personalistice.

Rozhovor je převzatý z MF DNES. Jeho zkrácenou verzi naleznete na iDnes.