Před zhruba 150 lety odešli lidé z polí do fabrik a dnes je z nich zase potřebujeme dostat. Ale kam? I přesto, že předchozí tvrzení obsahuje dost nadsázky, poukazuje na zásadní obavu dnešní doby: co s těmi lidmi, které umělá inteligence připraví o práci, budeme dělat?

Shovívavě se dnes díváme na historii 150 let a více nazpět, kdy dělníci ničili stroje v domnění, že kvůli nim skončí v bídě a bez obživy. Dnes, kdy čelíme Průmyslu 4.0, hrají prim emoce a obavy, co nastane. Jaká je ale realita? Žádná revoluce se nekoná, změna je průběžná a vše je v rámci celku funkční. V průběhu celé historie zanikají jednotlivé profese a objevují se nové. V současnosti se každý z nás budí vedle mobilního telefonu, zatímco dříve jsme používali budíky a ještě dříve chodili ráno po ulicích pánové a dlouhými tyčemi klepali na okna.

Které pozice pravděpodobně zmizí a které zůstanou?

Zatímco práci lékaře v oblasti diagnostiky můžeme částečně nahradit umělou inteligencí, sestru v nemocnici už ne. Sběr dat z různých zařízení a určení pravděpodobné diagnózy jsou záležitostí inteligentní práce s daty, kterou můžeme přenechat „strojům“. Doktor se tak může věnovat vysoce specializovaným činnostem, které vyžadují jeho úsudek.  Péči, kterou nám poskytuje zdravotní sestra, ale pípající mašinka nenahradí. Ani to nechceme. Role sestry v péči o pacienty je nezastupitelná, a to primárně z emočního a sociálního hlediska.

Už dnes, aniž si to připouštíme, nicméně pracujeme s prvky umělé inteligence a predikce běžně. Mobilní telefony fungují jako pokročilé počítače s kamerou a čidly mnohonásobně výkonnějšími než stolní počítače pár let nazpět. Dnešní uživatel už nemusí být IT specialistou, aby dokázal používat chytrý telefon. Ačkoliv programovat dokáže stále jen pár specialistů, zabalili jsme aplikace do obalu, ve kterém jsou srozumitelné a přístupné téměř komukoliv. Toto je zároveň hlavní trend robotizace – lidé se nebudou umělé inteligenci muset přizpůsobovat, ale ta se bude přizpůsobovat li­dem.

V dnešní společnosti jdou tak proti sobě dva transformační trendy. Postupně je přijmeme a naučíme se oba maximálně využívat. Na jedné straně nás čeká postupné nahrazování stále více rutinních činností algoritmy, které zabalíme do příjemné a snadno použitelné formy. Na straně druhé poroste význam činností vyžadujících sociální interakci a kreativitu. Ty nahradit neumíme a pravděpodobně ani nechceme.

Průmysl 4.0 může být katalyzátorem vedoucím zároveň k růstu dělnických platů, což je dobrá zpráva pro odbory, které po něm masivně volají. Rozšíření automatizace a následné zvýšení výrobních kapacit bude mít za důsledek, že jeden dělník zvládne obsluhovat ne jeden, ale třeba pět strojů. Poroste tím jeho přidaná hodnota, a tedy i mzda.

Autor:Pavel Kysela, generální ředitel společnosti Adastra

Zdroj: ihned.cz