Časopis: Professional Computing 3/2009
Autor: Redakční článek, David Čapek
Klíčová slova: Adastra Group,
Čerstvý čtyřicátník Jan Červinka vybudoval a řídí společnost, jejíž podnikání je zdárně rozkročeno mezi Českou republiku a Kanadu. Společnost, jejíž řešení napomáhají firmám mj. k tomu, aby maximalizovaly užitek plynoucí z jejich klíčových dat. S generálním ředitelem Adastra Group jsme mluvili i o jeho devadesátileté babičce, kterou občas vozí do knihovny (během rozhovoru mu právě od ní přišla textová zpráva), a také o létání a snech, ať už klukovských či ryze dospělých.
Jak se podaří vybudovat úspěšnou pobočku ve vyspělé cizině? Něco podobného není u českých firem zrovna časté.
Cest, jak to udělat, je mnoho… U mě většina věcí začíná tak, že mi něco připadá jako dobrý nápad a převedu jej do verze určitého snu. Z toho se potom zrodí varianty, jakým způsobem by šel tento sen realizovat, na což navazuje již konkrétní vize nebo představa, jak by vše mohlo vypadat. A pak začnu podnikat kroky, které k naplnění snu vedou. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych retrospektivně dospěl k pocitu, že mám fakticky to, co jsem si představoval. (úsměv) Ale vize vede člověka a transformuje se do reality… Konkrétně v našem případě jsme chtěli podnikat v Severní Americe a měli jsme v zásadě dvě možnosti - buď se tam přestěhovat, nebo najít partnera, se kterým to dokážeme. Uskutečnila se druhá varianta: našli jsme kolegu Honzu Mrázka (nyní prezident Adastra Group a šéf kanadského zastoupení - pozn. red.), s nímž jsme od začátku byli naladěni na podobnou notu. Sdíleli jsme mj. nadšení vybudovat mezinárodní firmu. A další společnou vlastností bylo „zažrání se“ až určitý fanatismus pro naši disciplínu, tedy především Business Intelligence a Data Warehousing. Na všem zásadním jsme se dohodli během tří schůzek.
Přitom výchozí situace nebyla nijak příznivá, tehdy došlo ke splasknutí tzv. internetové bubliny…
Ano, na podzim roku 2001 byla jen v Ontariu mezi IT specialisty třicetiprocentní nezaměstnanost. Když jsme zakládali naši pobočku, všechny společnosti „řezali“ své IT rozpočty podobným způsobem, jako se to děje dnes. Byl to složitý začátek, přes nějž se nám podařilo překlenout. Vybudovali jsme jakýsi most mezi Kanadou a Čechami -dodávali jsme tam naše odborníky, kteří na vysoce konkurenčním trhu dokázali obstát (zpočátku šlo o zhruba 15 lidí pracujících na projektech), a výhoda byla i ta, že se nám vraceli zpátky. Lidé s kanadskou zkušeností byli pak na českém trhu velkou devízou, kterou jsme byli schopni uplatňovat, a mít zde náskok před konkurencí.
Panuje na IT trhu v Kanadě ve srovnání s Českou republikou výrazně odlišné prostředí?
Je tam jiná kultura, jiné prostředí... Dá se říci, že v Čechách jsme začali podnikat v oblasti, která teprve vznikala, tj. stáli jsme u zrodu. Naopak v Kanadě jsme vstupovali na trh, který byl do značné míry rozdělen mezi hlavní hráče, tedy připomínal situaci, která je v Čechách v dnešní době. Bylo pochopitelně mnohem těžší se prosadit a museli jsme „adaptovat“ své zvyky. Kanada je odlišná, nesmírně konkurenční, na druhou stranu tam existují různé výhody - např. výpovědní lhůta zaměstnance, kterého máte méně než rok, je jeden týden, a pro zaměstnance, které máte více než rok, jde o dva týdny. Flexibilita pracovní síly je tedy značná a stejně tak „agresivita“, s níž přistupujete k realizaci určitých byznys plánů, může být větší než se zátěží, kterou máme v Čechách nebo v ještě větší míře v Německu, kde také podnikáme.
Jak se vůbec v práci pro zákazníky dají sladit odlišné kultury jednotlivých zemí či dokonce kontinentů?
Jednou z klíčových hodnot, které se skrze firmu snažíme propagovat, je respekt. Jde o respekt vůči různosti lidí i kultur, respekt vůči individualitě každého člověka. Je to jedna z věcí, která nám pomáhá adaptovat se a prosadit v různých kulturních prostředích, i když to není vždy jednoduché. Recept může znít „být sám sebou, ale dívat se okolo sebe, přijímat, co vám nové prostředí přináší, a hledat, co mu můžete nabídnout, a naopak čím vás může obohatit“. Jak jednat např. s klienty z Ukrajiny oproti klientům z Německa nebo Bulharska, si časem vypracujete základní znalosti, které přijdou se zkušeností…
Jak sjednotit data
Kde v oblasti správy dat, jejich kvality a optimálního využití dnešní firmy podle vás nejvíce „tlačí bota“?
Stále je v plenkách kvalitní datová podpora byznys procesů. Základní byznys procesy, jako je schvalování úvěrů nebo oslovování zákazníků masivními kampaněmi, už pokročilejší firmy mají zvládnuté poměrně dobře, přesto manažeři těchto firem dnes a denně narážejí na rigiditu stávajících softwarových řešení. Čím je společnost větší, tím větší je i rigidita a tím náročnější, zdlouhavější a dražší je změnit něco podle určitého podnikatelského záměru. Budete-li mít záměr vytvořit nový produkt, oslovit novou skupinu zákazníků nebo změnit způsob, jímž se aplikují rizikové modely pro některé druhy produktů, cesta k tomu ve firmách je dlouhá.
Jak jim v tomto směru pomáhá Adastra?
Pomáháme jednak s tím, jak nastavit procesy tak, aby se optimalizovaly, a jednak s tím, jak procesy podpořit softwarově, jakým způsobem poskytnout manažerům data, která jim slouží pro kvalifikované rozhodování a nemusejí se dohadovat nebo věštit z křišťálové koule. Součástí uvedeného je, jak jste zmínil, kvalita dat, protože mnoho firem dnes tíží skutečnost, že datová kvalita není dostatečná, a to nejen v podobě nesprávných adres zákazníků apod. Data nejsou unifikovaně sdílená - v zásadě žádná firma v Čechách nemá jednu jasnou „reprezentaci“ zákazníka tak, aby se informace o něm promítala do všech příslušných systémů. Když velcí klienti, například banky nebo telekomunikační firmy, mají třeba šedesát systémů, v nichž se zákazník objevuje, a v každém systému je trochu jinak, dochází nezřídka k tomu, že když zákazník změní bydliště, je ve třetině systémů přestěhovaný a ve dvou třetinách nikoli. Podobně je to s produktovými katalogy, které mají klienti v systémech různým způsobem… Takovýchto klíčových „master“ dat je ve firmě určité konečné množství a uvedená množina dat by měla být v jednotlivých softwarech, jimiž firma disponuje, stejná. Tohle zatím nefunguje a jde o velký úkol do budoucna…
Jaký vývoj tedy očekáváte v blízké budoucnosti?
Vše směřuje k tomu, že se firmy budou stále více obracet k Master Data Managementu neboli datové kvalitě a budou muset uvedenou problematiku řešit - metodou pokusu a omylu, někdy velmi bolestně a draze zjišťovat, že nestačí jen spustit projekt, který to někde „na pozadí“ vyřeší, ale musí jít o projekt zasahující celou firmu, jímž se intenzivně zabývá nejvyšší management. Půjde o větší granularitu dat, tj. jak definovat zákazníka, definovat produkt, produktový katalog, vazby mezi nimi atd.
Až k tomu dojde, jak konkrétně budou firmy fungovat?
Bude existovat daleko kvalitnější servis pro zákazníka, daleko efektivnější způsob řízení rizika i způsob marketingové komunikace, tedy to, co vám firma spolu se servisem nabízí. Budeme za to platit daň v podobě daleko větší propojeností informací o nás, tj. daleko větší zranitelností, ať už jde o možnost zneužití dat nebo prostě tím, že pro instituce budeme čitelní jako osoby. Lidé jsou totiž daleko víc predikovatelní, než si každý z nás připouští. Data o nás budou sice chráněná, ale prostě budou existovat. Firmy, které budou napřed v tom, že jsou schopny shromažďovat data, efektivně, dynamicky nad nimi pracovat a své obchodní procesy vylepšovat právě tím, že jim poskytují kvalitní data, budou mít konkurenční náskok. Radši půjdete k poskytovateli služeb, který vás zahrne komfortem, než k tomu, který se vás pětkrát bude ptát na stejné údaje a potom vám zamítne žádost o hypotéku s odůvodněním, že neobdržel všechny potřebné informace… Dnes vyplňujeme různé věci do formulářů, které se složitě ověřují, ale dříve či později budou tyto informace automaticky k dispozici. Mnohé služby, které budou zvyšovat komfort, dosud ani nejsou vymyšlené, protože fantazie byznysmenů tak daleko nesahá.
Silní budou silnější
Myslíte, že současná hospodářská recese či krize může tyto trendy ovlivnit? Pokud ano, jakým způsobem - pozitivně, negativně?
Věci, o kterých jsem mluvil, krize neovlivní, jen zpomalí. Výsledný stav se třeba posune o pár let, ale v zásadě k němu vše spěje. Projekty, které měly být letos, budou realizovány za tři čtyři roky, ale prostě budou. To je neodvratitelné, pokud se celý náš systém, tak jak ho známe, úplně nezhroutí a nenastane jiný řád světa... (úsměv) Vše se jen posune - kvalitativní změna není žádná, jen změna časová. Ale o tom, že krize je a bude, jsem přesvědčen bytostně.
Jaký dopad bude mít krize na IT služby v dlouhodobější perspektivě?
Poptávka po IT službách se zpomalí, zmenší. Podobné krize běžně přinášejí situaci, že slabí jsou ještě slabší a končí někde v „propadlišti dějin“, silní sice také téměř vždy zaznamenají snížení tržeb a zisku, ale tím, že se trh pročistí, nakonec z něj odcházejí jako vítězové. Jde o známé schéma, které přináší většina hospodářských krizí, a očekávám, že něco podobného nastane i v naší branži. Existuje řada firem, které jsou silné a společně se svými zákazníky krizi překonají, a pak jsou firmy, které měly problémy už v předchozích letech, a na ty krize dolehne.
Vaše firma se toho neobává? Přece jen Adastra má mnoho zákazníků ve finančním sektoru...
Přímo v naší branži jdou proti sobě dva trendy - jedním je hospodářská krize a zpomalení poptávky, druhý trend spočívá v tom, že mnoho způsobů, jak čelit krizi, je založeno na zlepšeném fungování firem. Aby se mohlo jejich fungování zlepšit, potřebují data, softwarovou podporu, vylepšení procesů - tohle všechno děláme. Očekávám, že příštího půl roku zde bude jakýsi šok, který přestože daná potřeba objektivně existuje, zpomalí či odloží některé zakázky, jež by klienti v tomto období realizovali. Po šoku nastane ve firmách uvědomění si skutečnosti, že sice panuje krize, ale to neznamená, že přestanou fungovat, a jestliže mají fungovat, musí pracovat na tom, aby firmu vylepšovali - a jedna z věcí, na kterou se potřebují zaměřit, jsou byznys procesy a jejich datová podpora. Takže po přibližně půlroční panice očekávám oživení poptávky. My jsme na toto období připraveni.
Od modelů k opravdovému letadlu
Pomáhá vám létání ve sportovním letadle, váš velký koníček, nějak v profesním životě?
Každopádně si u toho odpočinu, jde o formu relaxace a naplnění dětských snů. Možná mě to i určitým způsobem vrací na konzervativní stranu, protože jinak jsem obchodně agilní, řekněme mnohdy agresivní, často optimistický… V letectví byl veškerý pokrok vykoupen krví pilotů, kteří prostě ukázali, že tudy cesta nevede. Do dneška se zde používají věci, které jsou nepředstavitelně zastaralé - motory s magnety chlazené vzduchem, striktní předpisy, co vše musíte, nebo naopak nesmíte. U mnohých pravidel jsem až retrospektivně docenil, že skutečně mají smysl. A tohle mi letectví ukazuje a obohatilo mě pro byznys - například si víc vážím kolegů, kteří jsou naladěni opačně než já. Vím, že potřebuji i lidi, kteří jsou jiní, než jsem já, mají jiné názory - jsou konzervativnější, dokážou „rozšťourat“ detaily, ukázat na potenciální problémy. Tohle jsem nikdy moc neuměl a v letectví se s tím setkávám na každém kroku. (smích)
Zmínil jste, že šlo o naplnění dětských snů. Jaké byly ty vaše, pokud jde o letectví?
Jako dítě za hlubokého bolševika jsem si nedokázal představit, že bych opravdu létal, a na pilota stíhačky nebo dopravního letadla jsem neměl „dobré“ oči. Takže jsem si o letadlech hlavně četl a sestavoval modely. V dospělosti pak v souvislosti s prací a zakládáním rodiny šly tyto sny trochu stranou, ale když jsem se před několika lety přestěhoval nedaleko sportovního letiště, řekl jsem si „teď, nebo nikdy“, začal jsem tam docházet a konečně si udělal pilotní průkaz. A teď už létám i akrobaticky.
Ve volném čase Jan Červinka hraje squash a fotbal, rád lyžuje a létá (vlastní akrobatické letadlo, ale pilotuje třeba i helikoptéru). S oblibou čte manažerskou literaturu. Má tři děti (desetiletou dceru, čtrnáctiletého a pětiletého syna), ale k tomu, aby šly v jeho šlépějích - ať už jde o řízení letadla nebo firmy - je podle vlastních slov nutit nebude… „Moje ambice směrem k dětem jsou jen v tom, aby si našly něco, v čem budou dobří, co je bude bavit a čím budou moci světu nějak prospět. A nezáleží na tom, jestli to bude létání, řízení firmy, zpívání nebo chytání brouků,“ dodává.