Adastra Logo
 
header


Enterprise Architecture aneb víme, co dělá náš soused?

Časopis:  ICT revue
Autor:  Jiří Mizera, Adastra 
Klíčová slova:  Enterprise Architecture,  Business Process Reengineering (BPR), analýza informačních systémů, Adastra  Enterprise Architecture Framework Governance Generation (EAF GG).

Ředitelé oddělení informačních technologií (CIO) mnoha velkých i malých podniků neustále cítí tlak na snižování nákladů na tyto technologie (IT). Víme však, kde snižovat? Víme, jaké dopady na podnikání budou mít tyto úspory?

Po vypuknutí finanční krize nastal v mnoha IT odděleních chaos. Škrty v rozpočtech se nevyhnuly prakticky žádné firmě a vedoucí IT útvarů stáli před nelehkými úkoly udržet kvalitu svých služeb a současně šetřit na provozních nákladech i nákladech na rozvoj IT. Znovu se rozhodovalo o projektech, které byly nezbytné pro další fungování, případně o projektech, které byly dlouho plánované a pracně vybojované mnoho let dopředu.

Šetřili jsme již v minulosti

Když počátkem 90. let 20. století publikovali Michael Hammer, profesor na Massachusetts Institute of Technology (MIT), a jeho kolega James Champy v Harvard Business Review první zmínku o Business Process Reengineering (BPR), jednalo se o velkou senzaci jak v IT, tak v manažerském světě. Po letech růstu firem do složitých organizačních struktur šlo o návrat zpět k zákazníkovi. Zapomenutá oddělení, která popáté přepisovala stejnou fakturu, byla nalezena a zlikvidována. Společnosti se snažily zefektivnit podnikání.

Po rozvoji BPR si mnoho manažerů velkých firem začalo pokládat otázky: „Jaké firemní procesy se dotýkají zákazníka? Jaké přínosy s sebou tyto procesy nesou? Kolik nákladů na sebe vážou?“

Další otázky pak přicházely z oddělení IT: „Do jaké míry naše služby podporují tyto procesy? Kolik nás stojí tato podpora? Co ještě je potřeba automatizovat a co je možné provést bez 100% podpory IT systému?“ S postupným rozvojem podnikových informačních systémů je však stále obtížnější si na tyto otázky odpovídat. Přes poněkud snadnější identifikaci nákladů daného procesu je mnohem obtížnější určit jeho přínos a přidanou hodnotu. Systémová integrace v každém složitém mechanismu pak s sebou přináší problémy typu minového pole, kdy při každém úkroku stranou podstupujeme riziko velkých problémů.

Když nevíš jak dál, namaluj si obrázek

S postupnou evolucí přístupu k analýze informačních systémů se začaly standardizovat metody jejího provádění. Entity Relationship Diagram, Unified Modeling Language nebo Business Process Modeling Notation jsou jen některými z jazyků a metod, které vznikaly, aby nám pomohly zbavit se stovek stran dokumentů a pochopit smysl fungování organizace jako systému nebo jejího účelu. S postupem času a neexistencí jednotného návodu, kdy a kde který model použít a jak ho uchovat pro další použití, se modelování stávalo stejně chaotickým jako podnikové dokumenty.

K začlenění jednotlivých modelů, jejich vzájemné provázanosti a organizovanosti, stejně jako ke vzniku nových jazyků pro popis určité oblasti nám pomáhá nová disciplína zvaná modelování a řízení Enterprise Architecture (EA). Modelace EA nám dává možnost rozčlenění jednotlivých prvků podseriál niku na architekturu podnikání, architekturu aplikací, architekturu dat a architekturu technologické infrastruktury.

Komplexní model architektury firmy poskytuje řadu výhod, z nichž největšími jsou především flexibilita nejen IT, ale celého podnikání, a úspora integračních nákladů. Pořizovací náklady na vývoj a údržbu modelu podniku se budou postupně splácet s každou levnější, efektivnější a rychlejší analýzou nového projektu, ušetřenými náklady na implementaci nového systému do stávajícího provozního prostředí nebo mzdovými náklady na interní zaměstnance přidělené k projektu. Model EA umožní přesnější a rychlejší reakci na nové příležitosti na trhu a na potřebu změny uvnitř podniku. Přes vztahy v modelu se dá přesně zjistit, koho a čeho se změna týká. V dlouhodobějším pohledu pak znamená rozdíl nákladů jednoho až dvou řádů. V komplexním modelu podniku poté můžeme vysledovat podklady pro systémovou integraci vyššího řádu, nejen v technologické rovině (např. Enterprise Service Bus), ale i v rovině fungování organizačních jednotek firmy a jejích pracovníků. Zlepšené vazby na řízení rizik, change management a configuration management jsou jen jedny z dalších vedlejších efektů.

Nutnost byla již dříve

Enterprise Architecture existuje v podniku, ať je záměrně řízená nebo není. První systematický přístup k popisu a řízení EA nabídl John P. Zachman již v roce 1984. Druhá v pořadí se připojila organizace The Open Group se svým The Open Group Architecture Framework (TOGAF) v polovině 90. let. V současnosti jsou tzv. Zachman Framework a TOGAF s bratrským ArchiMate nejuznávanějšími frameworky pro popis Enterprise Architecture. V USA publikovalo Ministerstvo obrany svůj vlastní framework s názvem DoDAF. Ve Velké Británii existuje podobný projekt pod názvem MODAF. Vzhledem k flexibilitě přístupů k modelování Enterprise Architecture pak vyvíjejí svoje vlastní přístupy, často rozvíjející výše jmenované, i komerční společnosti, jako např. Adastra svůj Enterprise Architecture Framework Governance Generation (EAF GG).

V době vzrůstajícího tlaku na úspory nákladů a investic roste i tlak na tzv. business IT alignment (vzájemné porozumění a soulad mezi businessem a IT). Požadavek na to, aby se zákazník pohodlně dopravil z Prahy do Brna, může při chybné interpretaci vyústit ve výstavbu vlastní dálnice, případně dvou malých soukromých letišť. Tyto chyby jsou již dnes nepřípustné.
Po následné přestavbě je již pozdě si uvědomit, že stálo za to investovat do vytvoření komplexního modelu architektury podniku, který může IT oddělení ukázat podstatu a plány podnikání a naopak business části firmy objasnit realitu a budoucnost technologií.

„Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.“ Konfucius

 


foot link